O nás

Ačkoli to pro vás a vaši cestu není až tak důležité ( protože jdete do tmy sami za sebou a né za námi) napíšeme vám pár slov o nás vašich průvodcích.

Jsme partneři Marián a Jarka máme spolu dvě děti. Nějakou dobu jsme žili úplně obyčejný život, který kolem sebe běžně vidíme, chodili jsme do zaměstnání, kde nás to nebavilo, ale nějak ty peníze člověk vydělat musí né? Pak jsme ty peníze zase pěkně utratili za věci důležité či méně důležité a někdy za úplné hovadiny. Až nastal čas kdy jsme si uvědomili, že takhle už dál žít opravdu nemůžeme, nedávalo nám to žádný smysl. Pak si nás postupně zavolala tma a bylo rozhodnuto. Poskytnout vám prostor kde i vy můžete zažít být v naprosté tmě , být sám se sebou možná se někam posunout, něco se o sobě dozvědět, je to cesta, je to cesta k sobě a my vám na té cestě poskytneme místo a budeme rádi dělat průvodce.

Také jsme se někam posunuli : už neutrácíme za hlouposti, žijeme skromně a zjišťujeme kolik věcí jsme kupovali zbytečně, kolik věcí vůbec nepotřebujeme a s jak málem se dá doopravdy vyžít a že v těch věcech štěstí opravdu nenajdeme. Také odpadl ten neustálý strach kterým nás dříve držel systém pod krkem, strach co bude jak to bude, co bude když zaspím, budu na to mít…. Dnes se už toho tolik nebojíme, ono to vždycky nějak dopadne a když člověk zůstane v klidu tak nám vesmír obvykle dohodí nějaké řešení.

Nevyznáváme žádné náboženství, věříme v tvořivou sílu, v sílu která to tu všechno stvořila a tvoří neustále a my jsme této síly součástí.

Jako průvodci vás nechceme posuzovat, ani vám radit, pokud si vás tma zavolala, tak vám chce duše možná něco říct, něco důležitého co neslyšíte v běžném uspěchaném a hlučném životě, ve tmě možná tichý hlásek duše uslyšíte, do tmy jdete sami za sebou a odpovědi se dozvíte když budete tiše naslouchat.

Vaši průvodci

Jmenuji se Jarka a budu vaším průvodcem při pobytu ve tmě. Průvodce dělám hlavně já, Marián mě zastupuje pokud nemohu, nebo pokud si to některý z klientů přeje. Ráda si povídám a zajímají mě vaše příběhy, zároveň respektuji, když se někdo chce ponořit do tmy a povídat si nechce tak ho rozhodně nenutím, dá se i domluvit úplné ticho kdy mi na papírek do předsíňky napíšete, že dnes nechcete mluvit, já vám potom dám jen jídlo a nemluvím vůbec. Snažím se u každého nacítit správný přístup, abych vám byla dobrým průvodcem a oporou, tak snad se mi to daří.

Mám moc ráda přírodu a když zbyde čas ráda chodím do lesa a nejraději tam kde teče potůček, ráda poslouchám vodu. Protože mám ráda přírodu snažím se chovat ohleduplně a ekologicky, myslím, že čistá planeta je to nejcennější co mohu našim dětem dát, tak ať to ty mé čtyři děti nezdědí zaneřáděné.

Před pár lety se mi narodil synáček Janeček ( v pořadí třetí dítko) a otočil můj život vzhůru nohama, on je takový uragán do domu, nic nezůstane na svém místě. Když byli Janečkovi dva roky tak jsme s mým mužem oba cítili, že musíme udělat nějakou změnu, že takhle už to dál nejde a v té době si mě zavolala tma. Ve tmě jsem si utřídila pár věcí mimo jiné jsem si uvědomila, že bych chtěla dělat průvodce ve tmě pro všechny ostatní, kteří třeba také hledají novou cestu, nebo si je tma zavolala z nějakého jiného důvodu. A tak jsme touto cestou vykročili a dnes vás zveme na pobyty k nám. Moc se na vás těším.

Jsem Jarka váš průvodce ve tmě

Můj příběh aneb jak to celé začalo

Kdyby mi někdo před několika roky řekl, že půjdu na týden do tmy a potom že budu chtít tyto pobyty i provozovat, tak bych mu řekla, že je blázen a do žádný tmy tedy rozhodně nepůjdu. Tmy jsem se bála , naháněla mi hrůzu. Jenže pak jsem slyšela rozhovor s Jardou Duškem, mým velkým oblíbencem a on o té tmě vyprávěl tak hezky a zajímavě, že mě to začalo zajímat. A potom jsem slyšela rozhovor s Tomášem Klusem a on o pobytu ve tmě mluvil také moc zajímavě. A už jsem byla chycená. Začala jsem si číst příběhy lidí, kteří na pobytu ve tmě byli a tma mě začala přitahovat čím dál tím víc, tolik úžasných zážitků a navíc klid odpočinek…

Rozhodla jsem se, že do toho půjdu a mám úžasného partnera který mě podpořil. Máme totiž malého chlapečka v době pobytu mu bylo 20 měsíců. Partner si vzal dovolenou a mrňouska hlídal a já vyrazila do tmy.

Můj první pobyt ve tmě

Při mém prvním pobytu mě zarazilo, jak mi nakonec byla tma příjemná, vzpomínám na ní jako na měkkou příjemnou bezpečnou. Zhasla jsem si na zkoušku jaké to bude a bylo mi tak příjemně, že už jsem si nerozsvítila. Můj první pobyt nebyl nacpaný zážitky, neměla jsem žádné halucinace, žádné rozmluvy s tvory z jiných dimenzí apod. Ale odvezla jsem si to pro co jsem si vlastně jela: chtěla jsem si odpočinout a pořádně se vyspat splněno, chtěla jsem si rozmyslet kam v životě dál, s mým mužem už jsme nějakou dobu cítili, že chceme z toho koloběhu a konzumního života pryč. A v té tmě mě napadlo, že budeme dělat také pobyty ve tmě a rovnou se mi zjevovaly obrazy, jak bude naše krásné centrum pobytů a relaxace vypadat. Tak to se mi také plní a zatřetí jsem chtěla radu jak lépe vycházet s mým malým chlapečkem a i to jsem si ze tmy odvezla. Navíc dva krásné zážitky. Ležela jsem ve tmě a najednou jsem uslyšela náklaďák což je zvláštní, protože poblíž nevedla silnice a najednou se strop chatky otevřel a já jsem viděla krásné modré nebe s mráčky, trvalo to jenom chvíli a potom vše zase potemnělo, ale bylo to nádherné. A můj druhý zážitek, byl pocit absolutní lásky ke všem tvorům na zeměkouli, naprosté propojení se vším a absolutní láska.

Čím víc jsem o svém pobytu ve tmě přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že jsem ve tmě nedala prostor všemu, že například jsem se nedokázala oddat bezčasí a pořád jsem přemýšlela kolik je asi hodin, kdy bude oběd, jestli si budu povídat s mým průvodce a o čem… tma mě lákala zpátky, protože jsem tušila, že tam čeká hodně zážitků kterým jsem jenom nedala prostor.

Můj druhý pobyt ve tmě

Tak jako i při prvním pobytu, tak i teď jsem se ve tmě cítila velmi příjemně a bezpečně. Opravdu mě za celý pobyt ani jednou nenapadly myšenky , že bych se měla něčeho obávat to i přesto, že jsem si chatku nezamkla. První dva dny jsem tak jako většina lidí prospala a důkladně si odpočinula. Chatka je útulná, postel pohodlná, přikrývka teplá, spalo se krásně. Ocenila jsem i křeslo na kterém jsem trávilla hodně času. Každé ráno jsem si zacvičila a několikrát za pobyt jsem i tančila i když bez hudby, zpívala jsem si sama. Jídlo bylo dobré a jíst potmě je zážitek. Otevřete misku přivoníte a podle vůně člověk zkoumá co to je potom ochutnáte a to samé, zase člověk přemýšlí co by to mohlo být, většinu jídel jsem jedla rukama a dost jsem si to úžila.

Skoro od začátku co jsem zhasla jsem viděla mihotavá bílá světla, různé mžitky a tak jsem viděla i při prvním pobytu ale tyto byly jasnější větší a jednou se mi s těch světýlek dokonce poskládal anděl.

Asi třetí den jsem ležela v posteli a najednou jsem cítila brnění v rukou jako by byly nabité elektřinou a náhle jsem cítila jakou sílu a potenciál má každý z nás, jak jsme silné a mocné bytosti a jaká je škoda, že této síly moc nevyužíváme, že se nemusíme našemi životy tak ztěžka lopotit, že máme v sobě sílu uskutečnit skoro cokoliv co si zamaneme. Prostě jsem se cítila velmi silná a mocná, ale ta síla byla tvořivá a přívětivá, né ničivá a zlá.

Také jsem si uvědomila jak je důležité to čemu věnujeme pozornost a snažím se to uplatňovat v běžném životě. Například u dětí se snažím vidět spíš to v čem se zlepšili a co udělali správně a tolik se nezaměřovat na to co se nepovedlo a že zase zlobili a prali se a …

Jednou když jsem se probudila tak jsem na stropě viděla obrazce a mandaly, nebyly moc barevné spíš tlumené ale byl jich plný strop, bylo to krásné, podobné, ale zase jiné obrazce jsem viděla ještě dvakrát.

Pobyt ve tmě se mi opravdu líbil a už se těším až si to zopakuji. Jsem maminka od malých dětí a na tmě mám ráda to, že mám konečně spoustu času pro sebe a že se někdo konečně stará o mě a já si můžu v klidu sedět, nebo ležet a přemýšlet. Ve tmě lépe slyšíme náš vnitřni hlas, který snadno přeslechneme v dnešní uspěchané hlučné době.

Jsem Marián váš průvodce ve tmě

Můj pobyt ve tmě

Den uskutečnění a cesta tam
Jak jsem prožíval bezčasí v chatce

Den uskutečnění a cesta tam

Dnes jedu na pobyt ve tmě, je sobota 29.2.2020 . Chce se mi i nechce ne ze strachu nebo tak, ale zjistil sem že je to alespoň u mě kvůli odloučení. Tehdy bezmála dvouletému Jankovi mému synkovi jsem všechno vysvětlil ( že jedu na pobyt ve tmě na 7 dní ) jeho odpověď na všechno byla joo. Pobalil sem si pár zbylých věcí rozloučil se s ostatními vzal klíče a šel k autu. Jak dávám věci do auta, cítím ,jak se mi svírá hrdlo, oči se mi zalili slzami pohlédnu ke vchodu zavřu dveře u auta a vyrazím. Nechám té emoci volný průběh nechci ji nijak potlačovat. Zhruba po 20 km jízdy asi 20 min to nejsilnější odeznělo. Takhle nečekaně na mě dolehlo rozloučení, tak silnou emoci jsem nečekal. Během cesty si pokládám otázky, co tam vlastně budu celý týden dělat vždyť se unudím, nemám se na to vykašlat? Když teď cítím, že se mi tam vlastně vůbec nechce. Přišlo mi to v tu chvíli jako absolutní ztráta času, sedm dní promrhaných, vzít si dovolenou na takovou „blbost“ to není vůbec nic pro mě takhle se mučit, to byl blbej nápad… Čím blíže jsem byl k místu pobytu, tím víc a víc to v hlavě šrotovalo myšlenky lítali, musím někde zastavit.

Cesta utíkala docela rychle něco kolem 110 km. Vyjel sem zbytečně brzo zbývalo mi asi 8 km k místu pobytu a mám přes hodinu čas na domluvený příjezd. Zastavím auto u neoznačené zastávky pro autobus. Zamknu a jdu se projít. Venku ten den foukal dost silný vítr, přede mnou se otvíral pěkný čistý prosvětlený listnatý les. Procházím se lesem až dojdu k potůčku, který se klikatil a protékal krásným kamenným mostem, musím udělat pár fotek. To místo bylo úchvatný. Znovu přišli myšlenky, proč tohle měnit za tmu a nevidět nic? Ale i přesto všechno mě tam něco táhlo byla to zvědavost. Hodina utekla jako nic. Vrátím se zpět k autu a pokračuji k místu. Našel sem to parádně s velkou pomocí navigace. Zaparkuju, vystoupím a jdu k roubence, kde na terase chlemtal vodu z misky velký huňatý bílý pes, byl v pohodě ani neštěkl, očichal mě pohladím ho, mezitím vyšla paní domácí, hned jsme si tykali. Byl sem přivítán a seznámen s průběhem pobytu..

Hodím si do chatky věci, jen jeden malý baťoh. Jdu se projít ještě chvíli ven po zahradě dokud bylo vidět. Venku byl příjemný klid.

Vrátím se do chaty a vybalím si oblečení. V chatce bylo příjemně, dřevěná chatka obitá palubkami, voněla dřevem, ze stropu , ze všech stran ze stěn sálalo příjemné teplo, chodil sem jen v ponožkách, dalo by se i naboso..

Prohlédl jsem si pořádně co kde je, sprcha, záchod, umyvadlo, topení, vše si osahám a vyzkouším za světla, důkladně si rozmístím své věci abych vše „poslepu“ našel a věděl kde co mám, pyžamo, ponožky, jak přidat a ubrat, zapnout a vypnout topení. Nevím jak je to teď, ale v té tobě byla možnost vařit si v rychlovarné konvici čaj, ten sem si vařil neustále šestkrát i více za den. Předtím než zhasnu, napsal sem zprávu domů.. Vypnu telefon, vyndám baterku. Napíšu si do sešitu své pocity a vše co mě v tu chvíli ještě napadlo. Zhasl sem a byl…

Jak jsem prožíval bezčasí v chatce

Čas se vlekl, začal sem počítat dny kdy už bude konec ( to není špatnej začátek hned po zhasnutí 😊) za chvíli usnu. Prvních pět asi nocí sem měl sny.. jen taková vsuvka.

Probuzení první noc byla za mnou. Nuda smutek, poslouchání zvuků, čaj, sprcha byl sem zvědavej a těšil se na jídlo. Pohyb šramot nese se jídlo klep, klep, já ťuk, ťuk skvělá komunikace, pozdravení, děkuji. Úžasné – polévka, hlavní jídlo, dezert, vše výborné moc sem si pochutnal s tím, že polévku jsem si nechal na druhý den ráno abych se měl na co těšit, dezert ten si šetřím naposled asi až navečer ke konci mého tmavého dne. Ovoce a müsli tam bylo k mání stále já si dal jablko a banány, zkrátka to nekonečno a bezčasí, tam zajídám.

Druhý den, stále smutek, vymyslím si že budu cvičit. Dam si sestavu osmi protahovacích cviků jaké mě v tu chvíli napadli ( to sem ještě nevěděl, ale ty cviky cvičím bez pár dní které sem vynechal do dnes celé ty roky ). Takže přibyla další činnost s kterou mi to lépe utíkalo. Poťukávání na kelímek nevěřil bych kolik má takový kelímek tónů a co se dá všechno chytit za rytmus ..

Třetí, den už to bylo veselejší. Někdy asi v noci, protože byl všude klid a ticho, šramocení na podlaze já byl v posteli, vzbudilo mě to, bylo to hodně blízko, bojím se že když vstanu z postele tak na něco šlápnu a poseru se leknutím. Ale udělal sem to, vstanu a dupnu. Šramot přestal, jdu, plížím se po místnosti najednou ťap, ťap bylo to na střeše tak to tam poťapkávalo myslím si, že to venku chodila veverka po střeše.

Čtvrtý, pátý.. den, rituály které jsem si tam udělal, přemýšlení nad životem posunutí se někam co změnit, nezměnit, udělat neudělat krok dál, životní rozhodnutí, vzpomínky, uspořádávání myšlenek…..

Poslední noc. Už si nevzpomínám jestli sem vstal s budíkem nebo sám od sebe bylo to asi kolem páté. Jak se pobyt ze začátku zdál nekonečný, tak to nakonec docela uteklo. Těším se domů, oblíknu se na ven. Pootevřu dveře jen na malou skulinku, pak trochu více. Vidím hvězdy rozmazaně, míhali se, všechno se mi venku hýbalo a hemžilo před očima jako když slezu z kolotoče, tak bych to popsal. Byla jasná obloha jen pár mraků. Jdu pomalu ven a přidržuju se abych nespadl, to celé trvalo několik minut. Koukám, napadlo mě hledám kde je měsíc jestli ho někde uvidím. Oči začali přicházet k sobě, vše se začalo zostřovat, po chvilce vypadalo všechno tak živě. Přišlo mi, že takový ostrý a jasný zrak jsem snad nikdy neměl. Stojím a koukám pozoruju vše ještě tak půl hodiny. Hlava se přestala motat pomalu pozvolna se rozednívá. Sbalil sem si věci a odjel domů.

Děkuji za tuhle zkušenost i když si myslím, že jsem na tmu ještě nebyl připraven i tak se ve mně něco změnilo, rozhodně mi to nic nevzalo ne v tu dobu